Nacházíte se zde: Úvod » Geodézie a projektování » Tipy a triky » Rastry » Rastry v programu Kokeš
Rastry v programu Kokeš
Lada Doubravová, 1. března 2001
Program Kokeš již delší dobu umožňuje práci s rastry. Při postupném vývoji jsou neustále doplňovány další funkce a možnosti a domníváme se, že s tím, jak přistupuje k rastrům program Kokeš verze 5 je možné se chlubit. Do programu Kokeš lze standardně načítat rastry formátů *.bmp, *.jpg, *.tif, *.gif, *.ras, *.cit, *.rle, *.rlc a *.pcx. K dispozici jsou DLL moduly pro řadu dalších formátů například *.png, *.ecw, … Kromě zobrazování lze rastry v prostředí programu několika způsoby i upravovat a ukládat je lze ve formátech *.bmp, *.cit, *.gif, *.ras. V první části kapitoly o rastrech se budeme tak trochu věnovat teorii a k detailnějšímu popisu jednotlivých funkcí použitelných pro práci s rastry se vrátíme ve druhé části..
TROCHA TEORIE
Rastr je obraz, složený z malých jednobarevných pixelů. Pixely jsou řazeny do řádků. V rastru je definován počet pixelů v řádku (tj. počet sloupců) a počet řádků. Každému pixelu přísluší barva. Pokud má pixel pouze dvě možné barvy, jedná se o rastr binární, jinak jde o rastr barevný. V programu Kokeš se obě kategorie zpracovávávají poněkud odlišně, takže binární rastr poskytuje více možností. Mezi dvěma barvami binárního rastru je rozdíl - rozlišuje se pozadí a popředí, pozadí může být nastaveno jako průhledné, takže při zobrazování pak tento typ rastru nezakrývá na celé své ploše to, co je pod ním. Binární rastr tak jediný reaguje na změnu barvy pozadí prostředí programu. Popředí binárního rastru může být obarveno. Znamená to, že tu barvu, která není nikdy transparentní (zde například kresbu katastrální mapy) můžeme zobrazit v barvě zvolené z tabulky barev (viz. funkce Soubor – Vlastnosti…). Navíc se při soutisku několika obarvených barevných rastrů barvy kombinuji. Například průsečík popředí zeleného a červeného rastru je žlutý.
Barevný rastr má více než dvě barvy. Žádná z nich není transparentní. Zobrazený barevný rastr zcela překrývá prvky pod sebou.
Barevné rastry se mohou lišit barevnou hloubkou.. Rastr může obsahovat určitý maximální počet barev. Rozlišujeme tedy rastry 16-ti barevné, 256-ti barevné, truecolorové … Všechny formáty rastrů neumožňují všechny typy barevné hloubky (např. formát *.jpg je vždy truecolor, *.gif truecolor neumí).
Zobrazování barev a výstup barev na tiskárnu závisí do značné míry na typu a nastavení operačního systému, na použitých ovladačích a na typu hardwaru (grafická karta, tiskárna …). Pokud operační systém MS Windows má vykreslit cokoliv barevného na zařízení, kde se příslušná barva nevyskytuje, pokusí se najít nejbližší podobnou barvu.
Pro 16-ti barevné rastry se používá pevná paleta barev tzv. VGA paleta. Zahrnuje základní barvy ve dvou stupních světlosti a dále čtyři stupně šedi. Fixní 256-ti barevná paleta je obdoba pevné 16-ti barevné palety, ale má větší výběr barev. Optimalizovaná (neboli automatická) paleta vychází z poznatku, že na jednom rastru se zpravidla nevyskytují veškeré možné barvy. Proto je podle celkového ladění snímku možné vybrat skupinu barev, které daný snímek umožní nejlépe vystihnout 256-ti barvami. Například na ortofotomapě se uplatní nejvíce odstíny zelené, na snímcích lidí zase odstíny oranžové, žluté a hnědé. Problémy mohou nastat u truecolor rastrů, pokud je musíme zobrazit na zařízení s menším počtem barev. K tomu může dojít i v případě, že máme obrazovku v režimu truecolor, při tisku na tiskárnu nebo při ukládání rastru s menší barevnou hloubkou. (*.gif) Výpočet optimalizované palety je zdlouhavý, protože vyžaduje matematickou analýzu celého rastru, výsledek je ovšem závislý pouze na daném rastru, takže výpočet je nutné provést pouze jednou. Proto některé formáty barevných rastrů mohou mít v sobě již obsaženou optimální paletu barev. Pokud rastr takovou paletu barev v sobě nemá, program Kokeš ho zobrazí s využitím fixní palety a upozorní, že paleta barev chybí.
U zobrazování s optimální paletou na zařízení s 256-ti barvami vzniká problém, že dva různé snímky nejdou současně zobrazit s dokonalou přesností podání barev. Kokeš proto při zobrazování více rastrů počítá pomocnou paletu barev, která zahrnuje co možná nejvíce barev, které jsou ve většině rastrů častěji zastoupeny.
Rastr může být souřadnicově připojen. Souřadnicové připojení udává rozměr, tvar a umístění rastru.
Program Kokeš u rastru souřadnicové připojení zachová. Každý rastr může být v Kokeši připojený na dva, na tři, na čtyři rohy nebo dlaždicově. Pokud se do Kokeše načítá rastr, který není souřadnicově připojený, zobrazí se rovně s prvním rohem v bodě o souřadnicích 0,0 a s velikostí pixelu 1m x 1m. Rastr připojený na dva body se zobrazí vždy jako nenatočený obdélník. Jednotlivé pixely se nemusejí zobrazit jako čtverečky, ale jako obdélníčky. Všechny pixely v rastru mají stejnou velikost a tvar.
Rastr připojený na tři body může být natočený a zkosený. Pixely se zobrazují jako kosodélníky. Všechny pixely v rastru stále mají stejnou velikost i tvar.
Rastr připojený na čtyři body (projektivně připojený rastr) může být různě roztažený. Má tvar obecného čtyřúhelníka, ale s podmínkou, že dvě sousední strany tohoto čtyřúhelníka spolu svírají vnitřní úhel maximálně 180 stupňů (nepřípustný tvar – viz. obrázek). Jednotlivé pixely projektivně připojeného rastru se liší.
Dlaždicové připojení je připojení sítí bodů, které si představíme jako průsečíky dvou systémů rovnoběžných přímek, přičemž směry přímek jsou shodné se směry řádků a sloupců pixelů rastru.
Pro souřadnicové připojení rastrů lze v Kokeši využít funkce umístění rastru, transformace, projekce nebo multiprojekce.
Ne vždy chceme zobrazit celý rastr. Může se stát, že se rastry vzájemně překrývají a ani změnou pořadí kreslení nedosáhneme žádoucí výsledek. V tom případě využijeme unikátní schopnost Kokeše zvanou maskování. Ke každému rastru je možné vytvořit masku, určující, které části rastru se zobrazí a které ne. Maska se ukládá do souboru *.msk, kde jméno souboru je shodné se jménem rastru, k němuž je maska vytvořena. Maska je vlastně binární rastr, který má stejný počet řádků a sloupců a stejné umístění jako rastr, k němuž se vztahuje. Každý pixel masky tak odpovídá právě jednomu pixelu rastru a dává pro něj informaci, jestli se má zobrazit nebo ne. Nezobrazené části zamaskovaného rastru jsou transparentní. Použití masky je výhodné zejména tehdy, pokud část rastru, kterou chceme zobrazit má jiný tvar než rovně umístěný obdélník. Maska pouze zabrání zobrazení určité části dat, můžeme ji kdykoliv změnit nebo zrušit, takže nedochází ke ztrátě zamaskovaných dat.
Pro vytvoření a opravu masky slouží funkce maskování rastru.
Pozor, zamaskovaný rastr se v jiných grafických prostředích než v prostředí programu Kokeš zobrazí, jako kdyby maska neexistovala.
Maskované rastry a rastry souřadnicově připojené tak, že jsou nějakým způsobem deformované nebo natočené se zobrazují správně pouze v prostředí programu Kokeš, ale pokud je chceme využít do jiných prostředí, je potřeba provést tzv. přerastrování rastru. Tato funkce slouží k novému rozdělení rastrů na pixely a přiřazení hodnot těmto pixelům. Při přerastrování můžeme změnit velikost pixelu a barevnou hloubku rastru. Zároveň lze tento postup využít pro převod natočeného nebo deformovaného rastru na rovný nenatočený rastr. Rastr vytvořený funkcí přerastrování rastru má tvar obdélníku, jehož velikost je daná tak, aby to byl opsaný obdélník původního rastru (při použití maskování opsaný obdélník té části rastru, která není zamaskovaná).
Je potřeba si uvědomit, že každým přerastrováním rastru dochází k malé ztrátě vypovídací hodnoty rastru. Proto se nevyplatí rastr několikrát za sebou upravovat a znovu a znovu přerastrovávat.
Přerastrování v sobě zahrnují i některé další funkce pro práci s rastry. Příkladem je ořezání rastru, při kterém přímo dochází k volbě určité části rastru, která je následně přerastrována.
Pokud chceme v prostředí programu Kokeš (rovněž v prostředí systému MISYS) opakovaně pracovat s větším množstvím rastrů, které jsou natočené nebo deformované, vyplatí se tyto rastry přerastrovat. Zobrazování nenatočených rastrů je mnohem rychlejší.
Přerastrováním zamaskovaného rastru získáme nový rastr, k němuž se již neváže maska, ale jsou v něm zobrazeny pouze nezamaskované části původního rastru. Ani v místě částí, které byly v původním rastru zamaskované, není výsledný rastr transparentní.
Pro urychlení zobrazování rastru může být využit pomocný soubor zoom. Obsahuje zmenšenou skicu rastru a použije se při měřítku, kdy by rozbalování původního souboru bylo neefektivní. Soubor zoom je specifický pro program Kokeš, rastry jej normálně nemají. Při vhodném nastavení vznikne jako vedlejší produkt přerastrování. Tento soubor má stejný název jako rastr, k němuž se vztahuje, liší se příponou. Například pro formát *.bmp se vytváří *.bmz.. Pokud k rastru existuje zoom, program Kokeš ho automaticky načítá a tak výrazně urychluje práci s rastrem.
Zajímavou možností je takzvaný tisk do rastru. Jedná se o převedení obsahu zadaného výřezu na rastr. Můžeme tedy vektorová data převádět na rastry. V programu Kokeš pro tisknutí do rastru existují dvě funkce – jednodušší tisk do rastru a složitější tisk do rastru expert.
Nový rastr vznikne v Kokeši jedině přerastrováním nebo tiskem do rastru, s originálním souborem Kokeš nikdy přímo nemanipuluje. Funkce uložit ukládá pouze jeho souřadnicové připojení a masku. Volba uložit jako má v případě rastru speciální význam. Pod nově zvoleným názvem uloží jen souřadnicové připojení rastru eventuelně masku a vytvoří ukazatel (shortcut) na původní rastrový soubor. Nemá tedy smysl volit jinou příponu rastru než měl původně, protože byste si pouze nadělali zmatek a rastr stejně zůstane v původním formátu. Programu Kokeš tato situace ovšem nevadí. Ukazatele mají příponu *.lnk, kterou Microsoft Explorer nezobrazuje, takze vniká iluze, že se jedná o samostatný soubor. Proto je vhodné zachovat původní příponu. A hlavně nesmíte ručně smazat rastr, o němž se mylně domníváte, že uložením jako vznikla jeho kopie.
DETAILNĚJŠÍ POPIS FUNKCÍ PRO PRÁCI S RASTRY
Transformace je poměrně složitá operace a proto si nejprve vysvětlíme základní pojmy.
Pro zjednodušení budeme předpokládat transformaci v rovině. Poloha bodů v rovině se vyjadřuje pomocí dvou souřadnic. Transformace souřadnic je obecně proces, při kterém dochází k přechodu od jedné soustavy souřadnic ke druhé. Tento přechod se dá vyjádřit pomocí transformačních rovnic. Souboru transformačních rovnic říkáme transformační klíč. Při transformaci tedy uvažujeme dvě soustavy souřadnic, mezi nimiž hledáme matematický vztah. K nalezení transformačního klíče nám slouží body, jejichž polohu známe v obou souřadnicových soustavách. Těmto bodům říkáme identické body. Výchozí soustava souřadnic určuje odkud transformujeme a cílová soustava určuje kam. Inverzní neboli zpětná transformace je vlastně transformace od “cílové” soustavy k “výchozí”.
Rozlišujeme několik typů transformací. Transformace shodnostní netočivá je nejjednodušší případ.
Abychom určili transformační klíč pro shodnostní netočivou transformaci, musíme znát pouze dva parametry (posun ve směru x a posun ve směru y), což znamená jen jeden identický bod, tedy jeho dvě souřadnice ve výchozí a cílové soustavě souřadnic. Shodnostní netočivou transformací dosáhneme pouze posunu transformovaných prvků. Pro výpočet shodnostní otáčivé transformace potřebujeme znát tři parametry (posun ve směru x, posun ve směru y, úhel otočení), postačí tedy zadání dvou identických bodů, respektive by mělo stačit zadání jednoho identického bodu a u druhého jen jedné souřadnice. Prvky transformované shodnostní otáčivou transformací nemění velikost ani tvar, jsou posunuty a pootočeny.
Transformace podobnostní je definována čtyřmi parametry (posun ve směru x, posun ve směru y, úhel otočení, koeficient zvětšení). Pro podobnostní transformaci opět postačí zadání dvou identických bodů. Tuto transformaci použijeme, pokud chceme měnit velikost transformovaných prvků, nebo-li vzdálenosti mezi transformovanými body. Při přetransformování čtverce podobnostní transformací vznikne opět čtverec. Koeficient zvětšení je pro všechny směry stejný.
Afinní transformace je zadána šesti parametry (posun ve směru x, posun ve směru y, úhel otočení, koeficient zvětšení ve směru x, koeficient zvětšení ve směru y a změna úhlu, který svírají osy x a y). Tato transformace je tedy jednoznačně určena třemi identickými body. Speciální případ této transformace, při němž by úhel mezi osami x a y zůstal zachován, bychom si mohli představit jako obdobu podobnostní transformace, ale s tím rozdílem, že z transformací čtverce získáme obdélník, protože koeficient zvětšení je různý ve směru x a ve směru y. Jinak při afinní transformaci získáme ze čtverce kosodélník.
Projektivní transformace je zadána osmi parametry, to znamená, že musí být zadané čtyři identické body. Matematický vztah pro projektivní transformaci je velmi složitý. Ze čtverce projektivní transformací získáme obecný čtyřúhelník s omezením, že žádný vnitřní úhel tohoto čtyřúhelníka nesmí přesáhnout hodnotu 180 stupňů. Projektivní transformaci si můžeme představit jako projekci v kině, kde rovina promítacího plátna není kolmo k paprskům, ale zcela libovolně.
U všech základních typů transformací jsme si řekli, kolik mají parametrů, tedy kolik hodnot musíme zadat. Každá z těchto hodnot může být reprezentována zadáním 1 souřadnice identického bodu ve výchozí i cílové soustavě. Zadáme-li tedy identický bod, je to jako bychom zadali dva potřebné parametry pro transformaci. Pokud pro transformaci zadáme vyšší počet identických bodů, než je nezbytně nutný, transformačními rovnicemi zadaného typu není možno tyto všechny identické body ztotožnit. V takovém případě se výpočet transformačního klíče provede s vyrovnáním tak, aby na všech zadaných bodech vznikly odchylky podle metody nejmenších čtverců (součet kvadrátů odchylek na identických bodech je minimální).
V Kokeši je možné transformovat rastry i vektorová data a seznamy souřadnic. Funkce Klíč a transformace umožňuje určit transformační klíč a následně transformovat data.
V horní části dialogu volíme typ transformace. Pro každý typ transformace je možné zaškrtnout volbu netočivá. Ve spodní části dialogu je zaškrtávátko inverzní, kterým vlastně měníme směr transformace od cílových bodů k výchozím. Ve střední části dialogu je tabulka pro zadávání identických bodů. Tyto body můžeme zadávat graficky, nebo přímo vyplňovat příslušné číselné hodnoty do tabulky. Bod je možné zadat i číslem bodu. V posledním sloupci tabulky pro zadávání identických bodů jsou zaškrtávátka, kterými lze “zapnout - vypnout” použití příslušného bodu v transformaci. Jakmile je zadán dostatečný počet bodů pro zvolený typ transformace, automaticky se vypočte transformační klíč a zpřístupní se tlačítko OK, jehož stisknutím se dostaneme do dialogu pro vlastní transformaci (popis viz. funkce Transformace dat). Je ale také možné v zadávání identických bodů pokračovat. Zadáme-li nadbytečný počet bodů (tj. počet vyšší než nezbytný), počítají se odchylky transformace na jednotlivých bodech. Vypisovaný transformační klíč a hodnoty odchylek na identických bodech okamžitě reagují na změny v zadání.
Tlačítkem Uložit lze uložit buď vypočtený transformační klíč (do souboru .klc), nebo lze uložit identické body (jako *.txt). Pokud si uložíme transformační klíč, můžeme jej využívat i později, ale nemáme možnost jeho opravy. Naproti tomu uložené body můžeme pro výpočet transformačního klíče vždy použít a navíc je možné body přidávat a ubírat a měnit typ transformace. Uložené body do dialogu načteme tlačítkem Číst zadání. Pokud použijeme funkci klíč a transformace proto, abychom podle vypočteného transformačního klíče ztransformovali jeden rastr, je výhodné stisknout tlačítko Chyť rastr. Od tohoto okamžiku se předpokládá, že transformace se týká pouze vybraného rastru a tlačítkem OK se dialog ukončí, rastr zůstane natransformován a nedostaneme se již do dialogu pro výběr dat pro transformaci. Tlačítkem Esc funkci ukončíme a je obnovena původní poloha rastru. Tlačítko Chyť rastr má po vybrání rastru za následek, že se tento rastr okamžitě umisťuje podle transformačního klíče (pokud je zadán dostatečný počet identických bodů pro zvolený typ transformace). Po stisknutí tlačítka Chyť rastr se na jeho místě objeví tlačítko Rohy. Tímto tlačítkem se do tabulky zadaných bodů přidají čtyři body, jejichž výchozí hodnoty jsou vyplněny souřadnicemi rohů rastru. V prvním sloupci tabulky je jednoduchým obrázkem naznačeno, o který roh se jedná. Stačí pak doplnit cílové body. K vyplnění cílových bodů na rohy mapového listu lze použít transparentně spuštěnou funkci Klady map.
Tlačítko Upravit posun se hodí, pokud chcete ručně upravit transformační klíč a následně opravit hodnoty posunu (absolutní členy rovnic), tak aby se neměnily ostatní prvky transformačního klíče (lineární členy) a aby se minimalizovala chyba transformace.
Poslední tlačítko je přepínač Malý/Velký, kterým můžeme ovlivnit velikost dialogu. Pozor na to, že pokud máme dialog ve velikosti Malý, nejsou viditelné všechny možnosti dialogu.
Funkce Transformace dat je spustitelná samostatně, nebo automaticky navazuje na výpočet transformačního klíče (pokud nebylo použito tlačítko Chyť rastr).
V horní části dialogu je zobrazen typ transformace a transformační klíč, podle kterého se bude transformovat. Pokud po spuštění programu Kokeš již byl vypočten nějaký transformační klíč funkcí Klíč a transformace nebo byl do funkce Transformace dat nějaký klíč načten, při příštím spuštení funkce Transformace se nabídne tento klíč. Transformační klíč je možné změnit stiskem Načíst klíč. Načítáme soubor *.klc, který byl uložen ve funkci Klíč a transformace.
Zaškrtnutím volby Jungova dotransformace způsobíme, že každý identický bod bude ztotožněn za cenu deformace rastru ve svém okolí. Doporučujeme používat s rozvahou.
Pokud v rámečku Transformovat zaškrtneme rastry – nevztahuje se na ně Výběr oblasti a jsou transformovány všechny, které mají v Soubor – Vlastnosti.. povolenou editaci. Volba přerastrovat znamená, že všechny transformované rastry se po dokončení transformace přerastrují.
Volba natáčet texty má za následek, že texty výkresů budou při transformaci natočeny.
Upozornění, že funkce provede nevratné změny v datech znamená, že průběh transformace nejde vrátit funkcí Undo. Když náhodou ztransformujeme něco, co jsme nechtěli, můžeme buď zavřít soubory bez uložení (před složitými transformacemi je vhodné si všechno uložit, aby se tímto zoufalým krokem nepřišlo o nějaké změny) nebo můžeme zkusit inverzní (zpěrnou) transformaci. Výpočet inverzního transformačního klíče provádíme opět funkcí Klíč a transformace.
MATEMATICKÉ VZTAHY
odchylky na bodech
střední polohová chyba
kde n je počet identických bodů
afinní, podobnostní a shodnostní transformace
k… koeficient zvětšení (rozložený do složek)
- v případě afinní transformace složky koeficientu k závisí jednak na zvětšení a jednak na změně úhlu, který svírají osy výchozího a cílového souřadného systému (zkosení)
- v případě podobnostní transformace je zvětšení ve všech směrech stejné
- v případě shodnostní transformace je zvětšení nulové, takže
… úhel stočení výchozího a cílového souřadného systému
… posun ve směru osy x
… posun ve směru osy y
- členům, které jsou násobené hodnotou x nebo y (např. 
) se říká lineární, členům, které se pouze přičítají (např. ) se říká absolutní.
projektivní transformace
Geometrický význam parametrů v projektivní transformaci není jednoduše definovatelný, protože tato transformace nemá jen lineární a absolutní členy.
Funkce umístění rastru se částečně podobá transformaci. Rozdílem je, že nevidíme vypočtené prvky transformačního klíče a nemůžeme je měnit, ale po každé akci (zadání dalšího identického bodu …) rastr ihned mění svoji polohu, takže můžeme opticky kontrolovat umístění rastru. Máme-li načteno více rastrů, vybereme po spuštění funkce rastr, se kterým chceme pracovat (pokud je načtený pouze jeden rastr, vybere se automaticky). Dále buď volíme střed deformací a stiskneme Esc nebo zadáváme dvojice výchozí bod rastru a cílový bod. Jedná se vlastně o zadání prvního identického bodu transformace, který stačí pro posun rastru (shodnostní netočivá transformace). Můžeme pokračovat dalšími body. Každá dvojice – výchozí a cílový bod je vlastně identickým bodem pro transformaci. Podle počtu identických bodů, které zadáme se nám nabízí možnosti volby typu transformace. Po zadání druhého identického bodu máme možnost volit transformaci shodnostní nebo podobnostní, po zadání třech a více bodů přibývá možnost afinní transformace. Zadávání identických bodů se také ukončí klávesou Esc.
Objeví se dialog, který nabízí další možnosti umístění rastru (posun, otáčení, deformování rastru …). Pokud jsme zadávali identické body, bere se jako střed deformací rastru první zadaný bod. Nastavitelná číselná hodnota vpravo nahoře určuje velikost kroku při provádění jednotlivých operací. Ovlivňujeme tak jemnost změn, nelze přímo nastavit o kolik se má rastr posunout nebo pootočit…
Použití jednotlivých tlačítek dialogu je detailně popsánu v helpu funkce.Funkce projekce slouží pro projektivní umístění rastru. Vybereme rastr se kterým chceme pracovat a pak můžeme tahat rohy rastru a tak měnit jeho souřadnicové připojení. Po skončení funkce stiskem klávesy Esc zůstane rastr projektivně připojen.Pro dlaždicové připojení rastru slouží funkce multiprojekce. Opět nejprve vybereme rastr se kterým chceme pracovat, dále zadáme dvě hodnoty (počet dílů na šířku a na výšku) pro vytvoření pomocné sítě. Síť se vytváří vždy v opsaném obdélníku, spojnice v síti jsou vždy vodorovné a svislé. Uzly sítě můžeme posouvat a tím rastr dlaždicově souřadnicově připojit. Funkce se ukončuje klávesou Esc a rastr zůstane dlaždicově připojen. Pozor, pokud rastr, s nímž budeme pracovat je již dlaždicově připojen, původní připojení se funkcí ruší.Masku můžeme vytvořit pomocí funkce maskování rastru. Po spuštění funkce vybereme rastr nebo i více rastrů, se kterými budeme pracovat. Při výběru několika rastrů funkce vytvoří soubor *.msk pro ty z nich, které jsou skutečně maskováním změněné. To znamená, že pokud například chceme zamaskovat vnějšek určitého polygonu, který vede přes rastry vybrané pro maskování tak, že některé tyto rastry leží celé uvnitř a nejsou tedy vůbec maskovány, funkce je ponechá zcela beze změny.Funkce má celkem deset možností, jak upravovat masku:
ubrat vnějšek – zamaskuje vše vně zadaného polygonu, ale to co je uvnitř polygonu ponechá v tom stavu, ve kterém toje – zamaskované části uvnitř polygonu ponechá zamaskované
ubrat vnitřek – zamaskuje vše uvnitř zadaného polygonu, vně polygonu ponechá zamaskované části zamaskované
přidat vnějšek – oblast vně zadaného polygonu odmaskuje, vně polygonu ponechá beze změny
přidat vnitřek – odmaskuje oblast uvnitř zadaného polygonu, vně polygonu ponechá beze změny
ubrat barvu – zamaskuje všechny pixely,které mají zadanou barvu
ponechat barvu – zamaskuje všechny pixely, které mají jinou barvu než zadanou
přidat barvu – odmaskuje všechny pixely, které mají zadanou barvu
přidat doplněk – odmaskuje všechny pixely, které mají jinou barvu než zadanou
inverze masky – zamaskuje vše, co je nezamaskované a naopak vše co je zamaskované odmaskuje
gumování rastru – zamaskuje “gumovanou část”. Pokud gumujeme se stisknutou klávesou Shift, gumovaná oblast se odmaskovává. Gumování provádíme tahem “gumy” se stisknutým pravým tlačítkem myši, pokud zmačkneme klávesu Ctrl a tahneme myší bez stisku tlačítka myši – měníme velikost gumy.
Po spuštění funkce Přerastrování vybereme název a formát rastru, který chceme přerastrováním vytvořit. Formát můžeme zvolit *.bmp, *.cit, *.gif nebo *.ras. Není nutné vytvářet nový rastr, lze přepisovat rastr již existující. Dále volíme velikost pixelu a barevnou hloubku rastru. Hodnota velikosti pixelu je implicitně nastavena podle aktuálního stavu. Volbu černé pozadí zaškrtneme, pokud chceme mít v rastru jako pozadí pod kresbou černou barvu. Implicitně je barva pozadí bílá.
Ořezání je v podstatě přerastrování části rastru ale i více rastrů. Zadáváme oblast, kterou chceme uložit do rastru. Vybíráme ze čtyř možností – ponechat obdélník, ponechat polygon, vyjmout obdélník nebo vyjmout polygon. Vzniklý rastr je ale vždy obdélníkový. U binárních rastrů, které jsou transparentní, bychom si toho ani nemuseli povšimnout, ale pokud chceme zachovat nepravidelný obrazec a mít průhledný zbytek u barevného rastru, musíme využít maskování. Funkce ořezání může být využita pro spojení více načtených rastrů do jednoho, oblast zvolíme tak, aby do ní zasahovalo více rastrů.
Funkce Tisk do rastru je určena pro převedení obsahu zadaného výřezu na rastr. Po spuštění funkce zadáme výřez, jehož obsah (vektory i rastry) se převede na rastr. Dále se objeví stejná volba jako při přerastrování nebo ořezání rastru – volíme barevnou hloubku rastru, velikost pixelu, výstupní formát a název nového rastru.
Tisk do rastru expert umožňuje zadat výřez pro převedení na rastr více způsoby a pomocí nastavení volíme vlastnosti exportované grafiky.
Navolíme počet pixelů ve vodorovném a svislém směru a dále volíme rozlišení. Velikost rastru, který vznikne, závisí na počtech pixelů i na rozlišení a zobrazuje se nám v dialogu u volby rozlišení. Dále volíme barevnou hloubku rastru.
Volbu černé pozadí stejně jako při přerastrování zaškrtneme, pokud chceme mít ve výsledném rastru jako pozadí pod kresbou nebo kolem zobrazených rastrů černou barvu. Implicitně je barva pozadí bílá. Zaškrtávátko zoom znamená, že se bude vytvářet pomocný zředěný rastr urychlující práci s rastrem při zobrazení rastru v menších měřítkách. Zaškrtávátko souřadnicově připojit zvolíme, pokud si přejeme zapsat do rastru souřadnicové připojení podle umístění zadaného výřezu.